Numbered stored procedures allow you to create a series of procedures that share the same base name, but each is distinguished by a unique integer. For example, you can have procedures named MyProc;1, MyProc;2, and so on. This can be useful for organizing related procedures or implementing certain types of versioning.

Syntax and Usage

The basic syntax for creating numbered stored procedures is:

CREATE PROCEDURE procedure_name;number
AS
BEGIN
    -- SQL statements
END

To execute a numbered stored procedure, you use the following syntax:

EXEC procedure_name;number

Example

Let’s create a series of numbered stored procedures that demonstrate a simple use case.

Create the first procedure in the series:

CREATE PROCEDURE MyProc;1
AS
BEGIN
    SELECT 'This is procedure 1' AS Message;
END

Create the second procedure in the series:

CREATE PROCEDURE MyProc;2
AS
BEGIN
    SELECT 'This is procedure 2' AS Message;
END

Create the third procedure in the series:

CREATE PROCEDURE MyProc;3
AS
BEGIN
    SELECT 'This is procedure 3' AS Message;
END

Executing Numbered Stored Procedures

To execute these procedures, use the following commands:

EXEC MyProc;1
EXEC MyProc;2
EXEC MyProc;3

Each execution will return the message defined in the respective procedure.

Managing Numbered Stored Procedures

To drop a specific numbered stored procedure, use the following syntax:

DROP PROCEDURE procedure_name;number

For example, to drop MyProc;2, you would use:

DROP PROCEDURE MyProc;2

Advantages and Disadvantages

Advantages:

• Organization: Numbered stored procedures can help organize related procedures under a common base name.
• Versioning: They can be used to manage different versions of a procedure without renaming the base procedure.

Disadvantages:

• Complexity: Numbered stored procedures can add complexity to database management and maintenance.
• Obsolescence: This feature is not widely used or supported in modern SQL Server practices, making it less familiar to many developers and DBAs.

Conclusion

While numbered stored procedures offer a way to organize and manage related SQL procedures, they are not commonly used in contemporary SQL Server development. Understanding this feature can be useful for legacy systems or specific scenarios where such organization is beneficial. However, for most purposes, it is recommended to use more modern techniques for managing stored procedures, such as naming conventions and version control systems.

V průběhu let praxe jsem si oblíbil zápis níže, který rovnou řeší většinu skrytých problémů a pozdějších nepříjemností, a to zejména tím, že jasně odlišuje vstupní a výstupní dynamické parametry pomocí přípon IN a OUT od jejich bratříčků a hlavní linii kódu:

DECLARE @Stmt NVARCHAR(MAX)
DECLARE @Params NVARCHAR(500)

DECLARE @NoteId UNIQUEIDENTIFIER
DECLARE @NoteText VARCHAR(4000)
 
SET @NoteId = '475ACAB7-C19B-4CF6-A6E9-4B911C504419'

SET @Stmt = N'SELECT @NoteTextOUT = NoteText
                     FROM TESTDB.dbo.tblNote
                     WHERE Id = @NoteIdIN'
 
SET @Params = N'@NoteIdIN UNIQUEIDENTIFIER, @NoteTextOUT VARCHAR(4000) OUTPUT';
 
EXECUTE sp_executesql @Stmt, @Params, 
                      @NoteIdIN = @NoteId, 
                      @NoteTextOUT = @NoteText OUTPUT;

Samozřejmě, že si stále musíte pamatovat, na které straně (vlevo či vpravo) mají být dynamické a hlavní deklarované parametry, ale to už vyplývá ze samotné implementace sp_executesql procedury, která sama o sobě porušuje pravidla pro volání standardních uložených procedur tím, že pro část parametrů dovoluje jejich přímou deklaraci a pro další část (uživatelskou) jejich deklaraci jako hodnota = hodnota.

sp_Msgetversion

• vrátí verzi serveru, nahrazeno @@VERSION

xp_dirtree

• vrátí seznam adresářů včetně podadresářů do všech levelů
• EXEC master..xp_dirtree ‘C:\’

xp_subdirs

• na rozdíl od xp_dirtree vrací složky pouze do hloubky  = 1
• EXEC master..xp_dirtree ‘C:\’

xp_enum_oledb_providers

• zobrazí seznam OLE DB providerů v systému

xp_enumcodepages

• zobrazí seznam kodových stránek serveru

xp_enumerrorlogs

• zobrazí seznam serverových logů

xp_enumgroups

• zobrazí NT skupiny

xp_fileexist

• zjistí, zda soubor existuje
• EXEC master..xp_fileexist ‘c:\boot.ini’

xp_fixeddrives

• zobrazí písmeno a velikost systémových disků

xp_getnetname

• zobrazí WINS name SQL serveru

xp_readerrorlog

• přečte aktuální error log

xp_regdeletekey

• vymaže klíč z registru
• EXEC master..xp_regdeletekey @rootkey=’HKEY_LOCAL_MACHINE’, @key=’SOFTWARE\Test’

xp_regdeletevalue

• vymaže hodnotu klíče v registru
• EXEC master..xp_regdeletevalue @rootkey=’HKEY_LOCAL_MACHINE’, @key=’SOFTWARE\Test’, @value_name=’TestValue’

xp_regread

• přečte hodnotu z registru
  • DECLARE @test varchar(20)
    EXEC master..xp_regread @rootkey=’HKEY_LOCAL_MACHINE’, @key=’SOFTWARE\Test’, @value_name=’TestValue’, @value=@test OUTPUTSELECT @test

xp_regwrite

• zapíše hodnotu do registru
• EXEC master..xp_regwrite @rootkey=’HKEY_LOCAL_MACHINE’, @key=’SOFTWARE\Test’, @value_name=’TestValue’, @type=’REG_SZ’, @value=’Test’

sp_MShasdbaccess

• vypíše všechny databáze, ke kterým má uživatel přístup

Dočasné uložené procedury (Temporary Stored Procedures) vytváříme stejně jako dočasné tabulky – přidáme před jejich jméno jeden nebo dva #. Podle toho se rozlišují na lokální a globální podobně jako dočasné tabulky:

• lokální (#)
  • vytváříme je přidáním jednoho hashtagu (#) před jejich název
  • jsou vidítelné pouze v připojení (SPID) v rámci kterého byly vytvořeny
  • po zavření připojení jsou automaticky odstraněny
  • volat je může pouze jejich tvůrce – vlastník (což je logicky login, kterému patří aktivní připojení)
  • práva k jejich volání nelze přidělit jiným uživatelům
•  globální (##)
  • vytváříme je přidání dvou hashtagů (##) před jejich název
  • jsou viditelné pro všechna připojení (SPIDs) dané instance
  • jsou odstraněny automaticky po uzavření posledního připojení, které je používalo
  • mohou je volat všichni uživatelé a toto právo není možné odebrat

Dočasné uložené procedury mohou vytvářet všichni uživatelné a toto právo nelze odebrat.

Příklad jednoduché lokální uložené procedury může vypadat například takto:

CREATE PROCEDURE #PrintMessageUpperCase (
	@Msg NVARCHAR(100)
)
AS
BEGIN
    
     PRINT UPPER(@Msg)

END
GO

EXECUTE [dbo].[#PrintMessageUpperCase] @Msg = N'Test Message'
GO

DROP PROCEDURE [dbo].[#PrintMessageUpperCase]
GO

Opravdu užitečné je použití dočasný uložených procedur v nejrůznějších scénářích nasazování databázových změn, kdy potřebujeme spouštět složitější skripty, případně dosáhnout žádoucího chování SQL Serveru tím, že kód obalíme uloženou procedurou. Stejně tak se výborně hodí pro testování různých optimalizací atd. Na konci nemusíme řešit čistění databáze od dočasných objektů.

Na co je třeba opravdu dávat pozor je bezpečnost: ke globálním dočasným uloženým procedurám nelze omezit právo EXECUTE a z jiné session tak může být spuštěn kód, ke kterému by se za normálních okolností uživatel nedostal.